Kapitola 2 – Návštěva 2/3

8. června 2017 v 23:32 | Sawako ♥ |  Spasení
Jen co jsem se vrátila zpět do svého já jsem si uvědomlila danou situaci, zčervenala jsem a rychle úplně promočená jsem vyběhla ven a do svého pokoje, kde jsem to rozdejchávala ještě asi deset minut aniž bych nějak registrovala, že ze mě kape voda.. Šla jsem do své koupelny a svlékla mokré oblečení a šla se převléknout. Potom jsem šla pomalu dolů, Haru byl pořád v lidské podobě a seděl v kuchyni a koukal upřeně do prázdna. Šla jsem si nalít pití a sedla si naproti němu. Napila jsem se a začala mluvit.


Já: ,,Ehm..Nechápu co se teď stalo.."
Haru: ,,Volal jsem tvým rodičům."
Já: ,,Proč?!" lekla jsem se
Haru: ,,Tohle, co se dnes stalo se mělo stát až na tvé 20té narozeniny, ale stalo se to teď..Nejvyšší už o tom nejpíš ví, dnes večer k němu musíme všichni jít." kouknul na mě a já jsem zase torchu zčervenala, přece jen ..stalo se co se stalo, kdo by se necítil zahanbeně
Já: ,,Tak tohle jsem přesně nechtěla aby se stalo.." zvedla jsem se a šla ke kuchyňské lince, Haru se zvedl a přišel ke mně..a stalo se něco, co ve mně vyvolalo cit..něco co jsem nikdy před tím necítila.
Haru mě obejmul, a řekl tichým klidným hlasem ,,Neboj se, jsem tu pro tebe." a odešel do svého nového pokoje.
Já lapala po dechu a klepaly se mi nohy, já...já se zamilovala..

O 3 hodiny později..
Rodiče přišli domů, hodiny odbily osm hodin večer a my se začali připravovat na návštěvu Nejvyššího..
Oblkékla jsem si šaty a koukala na sebe do zrcadla.. Bojím se, ale nějak mě uklidňují slova, co řekl Haru. Šla jsem dolů do obýváku, kde už všichni čekali, včetně Harua, který se na mě díval takovýma očima, které mě uklidňovaly. Nesmím myslet na to, co se stalo odpoledne a už vůbec ne na to co jsem pocítila.. Myslím, že jsme spjatý osudem tak moc, že dokáže číst moje myšlenky..nevím proč já ne.

Já: ,, Ahoj mami, ahoj otče."
Oba: ,,Ahoj princezno."
Haru: ,,Můžeme vyrazit."
Vyšli jsme z baráku a nasedli do auta, pojedeme docela daleko takže jsem si vzala mobil a sluchátka. Přišla mi sms...byl to Haru.
H: Jak se cítíš?
J: Jsem nervózní a mám strach, ty?
H: Taky.
J: Děkuju, za objetí. (viděla jsem periferně jak sebou trhnul, asi jsem to neměla psát)
H: Promiň, asi jsem to přehnal..
J: Ne..pomohlo mi to.
H: To jsem rád, já děkuju za tvoje objetí.
J: ...
H: Co?
J: Promiň, bylo to dost nemístný.
H: V tu chvíli si mi zachránila život.

Podívala jsem se na něj a on na mě..Začalo mi hrozně tlouct srdce a začala jsem cítit, že něco není v pořádku..začala jsem se měnit zase v upíra a ještě k tomu ta jeho vůně..chtěla jsem ho mít, chtěla jsem se do něj zakousnout, nevím proč, proč zrovna do něj!! Máma s tátou to poznali a rychle mi podali pití. Vypila jsem to do dna, ale...pořád jsem neměla dost. Otec zastavil auto a podal mi +45 (to je lidská krev, normálně pijeme zvířecí). Vypila jsem to a cítila jsem jak se začínám vracet zpět.

Otec: ,,Tohle se budeš muset naučit ovládat!"
Mamka: ,, Nejvyšší jí pomůže." a usmála se na mě
Haru mě nenápadně letmo pohladil po ruce a já se uklidnila. Došlo mi, že zítra je mi 19..Jo šla jsem do školy dříp, jelikož my upíři se učíme o dost rychleji a taky jinak dospíváme, takže v našem světě už mi má být 19, pro veřejnost 16..
Otec: ,,Bude se to stupňovat..do 20 let pak by jsi to už měla ovládat perfektně."
Já: ,,To, to bude trvat tak dlouho? Než se to naučím?" znepokojilo mě to
Otec: ,,Když se budeš snažit tak ne."
Mamka: ,, Už jsme tu. Dál už autem nemůžeme."
Vystoupili jsme a začalo hrozně pršet, pro nás je déšť znamením, že se něco stane. Začala jsem se třást, zabtněl mi telefon..Haru: Jsem tu, neboj se. Srdce mi tlouklo zase o sto šest..Přijeli jsme na místo, jak já to tu nemám ráda..
art, rain, and anime image

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama