Kapitola 2 – Návštěva 1/3

8. června 2017 v 0:45 | Sawako ♥ |  Spasení
Probudila jsem se druhý den asi okolo desáte hodiny, jelikož mi už začaly prázdniny nemusela jsem si nastavovat žádný budík..A hlavně po včerejšku jsem se potřebovala opravdu dobře vyspat, protože to, co jsem zjistila mě fakt dost naštvalo a zároveň zneklidnilo. Nevím jak se teď mám jako k Haruovi chovat..A nechci k Nejvyššímu.. Přijde mi blbý k němu přijít a dát mu jen tak granule, když vím, že je to i člověk. K tomu co mě štve nejvíc je..vyrůstali jsme spolu ví o mně vše!!! Viděl mě úplně všeljak..aaaagrr! To je tak trapný. Jak se mu teď mám asi podívat do očí..o čem s ním mám mluvit. Nevím, ale jedno vím jistě mám hlad!


Šla jsem z pokoje do koupelny, abych se opláchla a vyčistila zuby..S kartáčkem v puse jsem se před zrcadlem upravovala a v tu chvíli mi došlo, že jsem Haruovi ještě nepoděkovala, za ten včerejšek. To jsem ale fakt tak pitomá?! .. Když jsem si dočistila zuby, šla jsem dolů do obýváku, začínala jsem mít neúnosný hlad, až se mi z toho na schodech zamotala hlava a já cítila jak se řítím k zemi..V tu chvíli mě něco pevně chytlo a zvedlo do náruče, než jsem se vzpamatovala, ležela jsem dole na gauči a Haru seděl vedle mě a držel mi pití. Zase mě zachránil..Proč to pro mě dělá, potom jak jsem se k němu zachovala včera..

Haru: ,,Vemte si to a pořádně se napijte." podal mi sklenku a sklopil oči
Já: ,,Děkuji." vzala jsem sklenku a vypila ji celou najednou
Haru: ,,Stačilo Vám to?"
Já: proč mluví tak zdvořile.. ,,Nemusíš být ke mně tak zdvořilý, nejsem nic extra." ohradila jsem se
Haru: ,, Omlouvám se." a zase sklonil pohled jinam než na mě
Já: ,,Já..já se chci hlavně omluvit, včera jsem se zachovala fakt dost nemístně a mrzí mě to, jen nebylo to nic proti tobě, jen těch "novinek" bylo na mě nějak moc v tu chvíli a já to nějak nezvládla, promiň. Jo a moc děkuju za záchranu, díky tobě jsem neskončila ležet někde na ulici, nebo nespadla ze schodů. Víš je to dost těžký to nějak ovlivnit, nebo ovládat. Tohle se mi nikdy před tím nestávalo takže je to dost těžké pro mě." koukla jsem mu do očí a on do mých..má nádherný oči..
Haru: ,, Neomlouvej se, chápu to. A nemáš za co, to by udělal každý."
Já: ,,Každý asi ne." řekla jsem a napila se
Haru: ,, Jdu se osprchovat, omluvíš mě?" a začal se pomalu zvedat
Já: nevím proč, ale chytla jsem ho za ruku a on se na mě překvapeně podíval, v tu chvíli jsem ho hned pustila a rychle si lehla a otočila se zády.. Co se to semnou děje proboha.. ! Takhle na něj sáhnout, bez důvodu, musí si myslet, že jsem divná.
Haru: ,,To si nemyslím." řekl a odešel
Já: Jak to, že ví co si myslím?! po chvíli jsem šla za ním a vtrhla do koupelny..abych se ho na to zeptala
Slyšela jsem sprchu, ale v tu chvíli se stalo něco divného, něco co se mi nikdy před tím nestalo. Jak jsem ucítila jeho vúni, vůni jeho kůže začala jsem jít blíž a blíž jako by mě něco ovládalo, něco co nejde ovlivnit nebo potlačit. Byl to takový chtíč, že jsem byla jako v tranzu...šla jsem pořád blíž až jsem vešla za ním do sprchy. Jenže v tu chvíli jsem se probrala a rychle utekla, slyšel mě ale neviděl.. Teď so musí fakt myslet, že jsem magor. Utíkala jsem rychle do svého pokoje, držela se za krk a všimla si, že jsem ve své upírské podobě..sama sebe jsem se lekla nevěděla jsem co to je, nikdy jsem se zatím neproměnila. Bylo to moje poprvé...Šla jsem do koupelny a zírala na sebe do zrcadla.



V tu chvílijsem uslyšela strašlivý řev..Lekla jsem se a běžela dolů, šlo to ze sprchy.. Byl to Haru!!! Vtrhla jsem bezmyšlenkovitě dovnitř a viděla jak řve bolestí. Nevěděla jsem co dělat, ale řídila jsem se něčím čemu se asi mezi lidmi říká instinkt a vběhla za ním dovnitř a objala ho. V tu chvíli přestal řvát a vypadal, že už ho nic nebolí, já se mezi tím vrátila zpět do svého "lidského" já.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama